Druhá sbírka byla napsána v klidném prostředí Jeseníků a autor v ní integruje své životní zkušenosti s Bohem. Podobně jako v první sbírce je zde častokrát představena víra v Ježíše Krista jako východisko z krize, ve které se náš svět ocitl. Autor je přesvědčen, že všichni jsme nenahraditelnou, i když někdy zdánlivě bezcennou kostkou kamene v Boží „mozaice“, ale Bůh, který restauruje své stvořitelské dílo, potřebuje bezpodmínečně každého z nás. Básně jsou poznamenány také současným děním a především prodělanou srdeční nemocí.