| | | Nepochopení, odpor i pronásledování pro víru je stejně staré jako lidstvo samo. Přestože nás od životních prožitků ruských „štundistů“ zaznamenaných v této knize dělí více než sto let, tito hrdinové víry byli nuceni řešit otázky, které mohou čas od času trápit i nás. Kam až mohou zajít lidé ve slepé touze vymýtit „kacíře“, zvlášť když si myslí, že svým jednáním slouží Bohu? Jak vůbec může laskavý Bůh dopustit tak kruté pronásledování? Mají rodiče právo vychovávat děti podle „své“ víry? Co dělat, když si ti druzí myslí, že pro blaho dětí je nutné je odebrat jejich rodičům? Kam až sahá mateřská a otcovská láska? Je silnější než ochota podřídit se Boží vůli? A co vlastně od nás Bůh očekává? Opravdu věrnost až za hrob? Není vždy snadné dát jednoznačnou odpověď na tyto otázky. Ale snad právě proto je potřebné se jimi zabývat. Všude tam, kde se mísí věrnost Bohu se strachem z utrpení, kde se prolíná lidská poslušnost se zoufalstvím ze ztráty nejbližších, se setkáme se slzami stékajícími po lidských tvářích. Dovolme Pánu, aby nám je setřel z očí, abychom od trýznivé minulosti pohlédli k zaslíbené budoucnosti. Bůh nás při tom nepřestává ujišťovat o tom, že všechno naše trápení prožíval s námi, že je stále ochoten nést naše břemena a že jsme navždy VYRYTI DO JEHO DLANÍ…
| |