I když se tomu někdy bráníme, v životě každého člověka přicházejí chvíle, kdy je nutné se zastavit a ohlédnout se zpátky. Také Bohuslav Sabela tak po dlouhém váhání učinil a zaznamenal řadu drobných příběhů, prožitků a zkušeností, které ve svém životě prožil a které by rád předal nejen svým dětem a vnukům, ale i všem čtenářům, které lákají upřímná svědectví o zvláštním Božím vedení v lidských životech. Ve své knize Ohlédnutí vzpomíná na mnohé lidi, se kterými se za různých okolností setkal, také na místa, kde během svého života působil, jak nad ním Bůh držel svou ochrannou ruku a jak jej mnohdy podivuhodně předcházel. S vděčností v srdci spolu se žalmistou vyznává: „Dobrořeč duše má Hospodinu i všechny vnitřnosti mé jménu svatému jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu a nezapomínej se na všechna dobrodiní jeho.“ (Žalm 103,1.2 PBK)