Během života se každý člověk občas ohlédne zpět a vzpomíná. S přibývajícími roky pak myslí i na své děti a vnoučata, aby nikdy nezapomněly, jak Pán Bůh vedl jejich předky. Autor knížky vzal vážně Boží výzvu ze 78. žalmu: „Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.“ A protože naléhavost vyprávění časem bledne a ztrácí důraz, stává se žádoucí svěřit své vzpomínky papíru. Také bratr Ondrušek vzpomíná na mnohé příhody ze svého nelehkého života, nejen na Boží povolání či pobyt ve vězení kvůli věrnosti Bohu, ale mimo jiné i na zvláštní okolnosti, které prožil při volbě životní partnerky. Prosté, ale přitom svěží příběhy plné vděčnosti pozitivně naladí každého čtenáře.