Někdy je třeba se v životě zastavit a zavzpomínat. Na rodiče, dětství a mládí, na to, jak nás život zavál jinam, než bychom čekali, ale především na to, jak nad námi Bůh držel svou ochrannou ruku. Občas své vzpomínání odkládáme do chvíle, než přijde ten správný podnět. Než si uvědomíme, že je opravdu potřebné se zastavit, ohlédnout se za minulostí, zanechat po sobě něco na památku pro své děti a vnuky a připomenout si úžasné Boží vedení, abychom nezapomněli... Také manželé Libuše a František Matulovi se takto ohlédli za svými životy. Tím podnětem pro jejich vzpomínání je výročí čtyřiceti pěti let společného života, které si připomínají právě ve dnech, kdy tato knížka spatřila světlo světa.