V této publikaci Ella M. Robinsonová vypráví o své babičce Ellen G. Whiteové tak, jak ji znala ona sama – jako o člověku z masa a kostí, který prožívá běžné každodenní starosti, ale i radosti. Pán Bůh si vybral Ellen Whiteovou jako svého proroka a přikázal jí, aby jeho rady, doporučení a poselství předávala církvi. Přestože byla zatížená touto vážnou odpovědností, měla čas být i tou nejlepší babičkou – tak velmi milou a přátelskou, jakou si jen může přát každé děvče. Jako babička rozuměla malému děvčátku, které se do omrzení těší z jablíčka, banánu, anebo také z toho, že může vystřihovat obrázky z barevných časopisů.